Bombardování Prahy v březnu 1945 – náhoda, omyl či záměr ?

Od blechovan. Zarazeno v nezařazeno  |  
TOP del.icio.us digg

Při každoroční vzpomínce na osvobození Československa na jaře 1945 se myšlenky mnoha lidí vracejí k problematickému bombardování Prahy a mnoha jiných měst americkým letectvem v posledních týdnech války. A znovu se naskýtají otázky proč? Proč se bombardovalo ještě tehdy, když byl výsledek války jednoznačně rozhodnut, válečná výroba ochromena a pokud ještě vůbec nějaké podniky pro wehrmacht pracovaly, nemohlo to naprosto ohrozit rychlý postup Rudé armády, která osvobozovala většinu našeho území.

Názory se dodnes různí. Někteří to považují za omyl, náhodu, či navigační chybu. anebo úmysl způsobit škody zemi, která bude patřit do velmocenské sféry SSSR. Každopádně je zarážející, že ani 65 let po válce není tato otázka jednoznačně vysvětlena a uzavřena vyjádřením oficiálních míst, což mnoho pamětníků již dlouho očekávalo.

Když se však zamyslíme nad fakty, zjistíme, že bombardování našeho území spojeneckým letectvem začalo již na podzim 1944. Tedy poté, co byla Evropskou komisí, která pracovala v Londýně, stanovena demarkační čára mezi Rudou armádou a vojsky západních spojenců tak, že prakticky celé území Československa spadalo do oblasti operací Rudé armády. Ale přesto došlo k mnoha náletům na naše různá města, k ničení průmyslu, značným materiálním škodám i mnohočetným lidským obětem.

Kromě demarkační čáry byly rovněž stanoveny hranice vzdušného prostoru mezi letectvem SSSR a spojeneckým letectvem. Takže spojenecké letectvo mohlo působit ve vzdušném prostoru vyhrazeném SSSR jenom se svolením velení Rudé armády. Když tedy americké bombardovací svazy ze základen v Itálii měly být použity k bombardování německých cílů v Horním Slezsku, což se prakticky provádělo, musely mít k přeletu povolení generálního štábu Rudé armády.

Ve svých memoárech nazvaných Generální štáb za války – kniha druhá, o tom píše tehdejší náčelník operační správy Rudé armády a zástupce náčelníka generálního štábu , generál armády S. M. Štemenko (v českém překladu vydalo Naše vojsko v roce 1974).

Uvádí: „Hlavní město s námi spřáteleného Československa mělo v plánech hlavního velení velmi významné místo. Naše strategické velení se všemožně snažilo zachránit toto nádherné starobylé město s mnoha kulturními památkami před zničením. Především jsme museli chránit Prahu před americkými bombami, protože naší spojenci ji pravidelně zařazovali do seznamu objektů určených k bombardování. Protože město spadalo do pásma činnosti sovětských vojsk, museli si spojenci dávat schválit seznamy objektů k bombardování. Generální štáb systematicky škrtal Prahu ze seznamu.“ (str. 375–376)

Toto svědectví, které doposud pozornosti širší veřejnosti unikalo, tedy svědčí o tom, že bombardování Prahy bylo záměrem amerického velení. Jestliže generální štáb Rudé armády Prahu jako cíl pravidelně vylučoval, jak je možné, že navzdory tomu bombardována byla? Nebylo tomu tak, že Praha jako cíl sice byla ze seznamu vyloučena, ale když americké bombardovací svazy přelétávaly z Itálie na Sasko, jedna skupina „náhodou bombardovala“ Prahu?
Existují i jiná svědectví. Ve sborníku Přísně tajné č. 3/2005 Zdeněk Mahler v článku nazvaném Květná neděle, popisuje nálet amerických bombardovacích svazů na Prahu 25. března 1945. Byl proveden v několika vlnách. Bombardování přineslo peklo i zkázu. A výsledek – 235 mrtvých, 417 zraněných, 90 objektů zcela zničeno, 1360 značně poškozeno. Autor píše: „Jaký tedy mělo bombardování smysl? Proč k němu došlo? Stal se omyl, šlo o navigační nedopatření? Léta jsme si tragédii takto vysvětlovali. Až v roce 1975 vyšla ve Washingtonu objemná kniha od K. C. Cartera a R. Muellera The Army Air Forces in World War II – Combat Chronology 1941–1945, kde jsou od strany 608 uvedena přesná data. ke každému náletu. K náletu 25. března 1945 startovalo podle tohoto dokumentu z italských letišť 650 spojeneckých letadel (bombardéry byly doprovázeny stíhačkami Mustang a Lightning) – neděle zvolena z ohledu na lidské životy, v továrnách se nepracovalo – cílem byla průmyslová oblast Prahy. Krycí operace směřovala na Norimberk a Würzburg . Shoz trhavých bomb (každá o váze 250 kg) trval od 11.48 do 13.02 hodin – nejsilnější ze dvanácti vln byla sedmá (64 bombardérů) a jedenáctá (53 letounů)…

Nuže, nejednalo se o přehmat, nebyla to mýlka. Je nasnadě, o co bohužel šlo…“ končí článek Zdeňka Mahlera.

Domnívám se, že k tomuto konstatování není co dodat. Nicméně zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Škoda, že generál Štemenko nepopsal, jak sovětské velení na bombardování cílů, které nebyly schváleny, reagovalo. A to, že hovořil jen o škrtání Prahy z amerického seznamu znamená, že ostatní cíle bombardované těsně před skončením války, byly generálním štábem schváleny? Anebo, protože válka končila, bylo zbytečné se takovými detaily zabývat? Každopádně by vyžadovalo prostudovat podrobně knihu citovanou Zdeňkem Mahlerem, případně další dokumenty, které již byly odtajněny a zjistit, jak to bylo s ostatními bombardovanými českými městy a udělat za touto záležitostí definitivní  tečku.

 Ing. Josef Mikš

Na tento můj článek reagoval Dr. Libor Nováček   následujícím dodatkem :

 

Pod názvem Náhoda, omyl či záměr? se Josef Mikš v letošním NO č. 6 vrací k bombardování Prahy v neděli 25. března 1945 a hledá jasnou odpověď. Jelikož od září 1944 až do 26. dubna 1945 jsem si z hlášení protektorátního rozhlasu a vysílačů protiletecké ochrany (PO) z Vídně a Brna soustavně a detailně zapisoval náletovou situaci, předkládám zkráceně průběh celého zmíněného náletu na Prahu. Podrobnosti jsou zřejmé z přiloženého autentického zápisu. Vídeňská poplachová oblast byla na mapě rozdělena na 168 výsečí mezikruží (dále jen číslo). Praha ležela v čísle 156.

V 10.45 hodin dne 25. března 1945 vysílač PO Vídeň hlásil, že bojový svaz (dále svaz), letící z jihu, se nachází v č. 120 (tj. východně od Knittelfeldu) a č. 135 (tj. v oblasti Klagenfurtu). V desetiminutovém intervalu byly další svazy, letící na sever, postupně hlášeny v prostoru Klagenfurtu, Štýrského Hradce a Lublaně. V 11 hodin se v hlášení konstatovalo, že svaz dosáhl Dunaje v oblasti Amstetten, přičemž další svazy přilétaly z jihu. Stíhací doprovod též zajišťoval pravý bok svazů, když operoval v prostoru Spitz, Kremže, Tulln a Melk (11.12–11.20 hodin). V 11.20 hodin jeden svaz dosáhl Pasova a další se severním kurzem byly v 11.38 hodin hlášeny v prostoru Jihlavy. Důležité bylo hlášení v 11.40 hodin, že svaz se nachází severozápadně od Jihlavy v č. 92. Tato výseč mezikruží je zhruba 75 km od Prahy, což je doba letu kolem 10 minut. První bomby na Prahu dopadly v 11.48 hodin. V úvahu je nutné vzít interval mezi hlášením hlásné služby a vysíláním zprávy vysílačem PO. Lze usuzovat, že to byl tento svaz, jenž na Prahu bomby svrhl jako první. V době od 11.50 do 12.27 hodin byly další svazy, letící z jihu, hlášeny v letu na sever. V 11.22 hodin nad Vídní operovalo několik letadel a o minutu později byla v Brně vyhlášena protiletecká výstraha, jež byla ukončena ve 12.45 hodin. První odlety svazů z protektorátu byly hlášeny ve 12.25 hodin a ve 12.50 hodin jejich hromadný odlet z Čech, kdy čela svazů dosáhla Českých Budějovic a Lince. Není bez zajímavosti, že ačkoliv masa letadel odlétala na jih, bylo hlášeno, že svaz nad Župou hornodunajskou a Čechami letí na západ.

Z průběhu celého náletu, do něhož se zapojilo větší množství svazů, lze jednoznačně říci, že nálet na Prahu byl pečlivě naplánován. Nezodpovězená zůstává otázka – PROČ BYL PROVEDEN?!

Dr. Libor Nováček

One comment to “Bombardování Prahy v březnu 1945 – náhoda, omyl či záměr ?”

  1. Comment by blechovan:

    Takové naivní řeči, jako že si letci při špatné viditelnosti či pro poruchu navigace „spletli“ Prahu s Drážďanami a podobně, svědčí o nedostatečné fantazii vykladače příčin bombardování. Copak si někdo může myslet, že spojenečtí letci byli takoví čučkaři, že netrefí milionové město? Sto kiláků sem, sto kiláků tam?
    Naopak. Dokázali napadat i mnohem menší cíle s dostatečnou přesností nějakých sto dvě stě metrů.

Leave a Reply