Vlastenectví

Od blechovan. Zarazeno v Poznámky  |  
TOP del.icio.us digg

Vracím se k pojmu, který je v posledním období u nás a v EU vlastně odmítán – k vlastenectví.

Vždy jsem považoval za zásadní ohleduplný přístup všech členů rodiny, spolku až státu k naplňování potřeb širokého kolektivu. Zkrátka je přece nejen obvyklé, ale i potřebné, aby lidé ve prospěch toho celku, v němž žijí, pracovali a vlastní prací i jinak hájili jeho zájmy. Dnes se někteří staví k vlastenectví (a někteří i k rodině) jako k něčemu nežádoucímu, co škodí jiným.

Ale to není pravda! Otec, matka i děti se přece starají nejen o osobní vlastní blahobyt, ale o prospěšnost celého rodinného celku. Podobně pak občané státu. Rozhodující ovšem musí být, že tato snaha je v souladu se zájmy i ostatních lidí či zbytku světa. Ne tedy bezohledně (třeba „naše rodina především, byť na úkor ostatních“), ale v souladu s všeobecně platnými zásadami. Odmítají fašistickou zásadu, že co je prospěšné – třeba – pro Německo či Španělsko, (jak tomu bylo před druhou světovou válkou). Ovšem dnes vlastně nemůže platit, že Amerika či Čína je jediná, ostatní musí ustoupit.

Pokud bychom se vzdali takových činností, které – aniž by porušovaly zákony a zájmy jiných – prospívají našemu „klubíčku“, kdo by se o nás, naši rodinu, město, stát asi staral?

Takže popírat vlastenectví založené na respektování platných zásad je protismyslné. Nebo přesněji – znamená podporovat ty, kteří z našeho nevlastenectví budou těžit. Nemyslím třeba EU, ale když některá vůdčí síla přednostně prosadí své zájmy a ostatní členové jen ustoupí? Pak bychom v zásadě svou činností posilovali toho „úspěšného“ na úkor vlastních potřeb.

Proto jsme členy EU ne v rozporu a proti zájmům naší země, ale proto, že celek sílí svými součástmi. Pokud by to tak nebylo, ztratilo by členství zdůvodnění.

Leave a Reply