Internetové informace

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Povzdech | Zatim zadne komentare.

Dnešní mladí se často ve snaze získat informace obracejí na internet. Slabost ukazuji na některém příkladě.

Zajímá vás, kdo do byl Bandera?

Gugl napoví: S. A. Bandera byl ukraj. Politik, jeden z vůdců ukrajinského národního hnutí na v letech 1941 – 1959.

Ovšem na jiném místě najdete, že jako jeden z vrahů polského ministra vnitra v roce 1934 byl odsouzen k smrti (pak změna na doživotí a později spolubojovník německé armády).

Richard von Weissacker (1984 – 1994) v Norimberském procese se zúčastnil obhajoby svého otce. Ten byl za válečné zločiny (autor rasového zákona) odsouzen na několik let do vězení.

Pak si vyberte!

Rozvrstvená společnost

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Povzdech | Zatim zadne komentare.

Vzpomínám si na jednu z Havlových tezí, která se mi nelíbila. Prohlašoval, že je třeba naši společnost přebudovat na „rozvrstvenou“. Vlastně rozvrstvit ji.

Trochu si pamatuji i na předválečnou dobu. Tehdy v obci byli mnozí, co někdy opravdu ani na chleba pro děti neměli. Ovšem bylo dost i takových, kteří bohatli z práce jiných. Propast mezi superbohatstvím a chudobou byla tehdy viditelná i pro nás, děti.

Po válce se situace v mnohém vyrovnala. Z práce většiny bohatl stát, byˇvytvořené bohatství nemuselo být rozděleno ke spokojenosti všech. Ovšem i tehdy byl značný rozdíl mezi tím, co získala jedna skupina méně kvalifikovaných a nenáročných zaměstnání a zisky těch nejúspěšnějších. Rozdíl však byl výrazně snížen tím, že se po válce u nás zavedlo všeobecné pojištění – zdravotní, sociální i důchodové. Podobně skutečnost, že (s nežádoucími výjimkami) bylo i vzdělání všech stupňů finančně dostupné pro naprostou většinu.

Takže dnes se opět občané vrací k typické předválečné buržoazní společnosti. Jsou takoví, pro něž není milion částka, která by stála za pozornost a současně jsou mnozí, pro něž je požadované nájemné nad možnosti výdělku. O podobné „rozvrstvení“ není opravdu dobré stát!

 

Rekreace či rodina?

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Povzdech | Zatim zadne komentare.

Kdysi dávno jsem v lékařském časopise narazil na – tehdy mi dost málo příjemný – termín, že sex přestal mít hlavní smysl v množení, ale změnil se v rekreaci. Tak nějak to mému svědomí nesedělo. Ne že by milování od dob Adama a Evy vždy směřovalo k rozšíření lidstva. Nicméně smysl, kterým většinu dvoupohlavních organismů příroda vybavila, tím množením byl položen.

Postupem času rodina jaksi upadala, až v tzv. západním – tedy tom ‚nej a nejvyspělejším, nejdokonalejším a nejsprávnějším‘ – světě je v módě více oslavovat (viz pochody hrdosti) tu přirozenou neschopnost či nezájem o množení, ale především složku zábavnou, rekreační až propagační. Takže když se nedávno stal nejvyšším velitelem amerických pozemních vojsk kterýsi generál, média o něm světu sdělila hlavně to, že je to první homouš v takové funkci. Rovněž nejeden herec či jinak veřejně činný človíček se občas veřejnosti představí více tou odchylkou od přirozenosti než skutečnými kvalitami. Prostě jsi-li od přírody nějak vyšinutý, jsi cosi víc.

Dokonce jsem četl sdělení (samozřejmě nesprávné), že „komunisté homosexuály pronásledovali“, ač v ČSSR byl od roku 1961 trestný čin s takovou aktivitou spojený zrušen.

Dnes už kult ženy není v její schopnosti přivést na svět a podílet se na výchově dítěte, ale spíše feministické aktivity v podobě veřejných vystoupení polonahých žen (jen si připomeňme zdivočelé Pussy riot, které se proslavilo kostelními výstupy proti vedení RF), aby zdůraznily že … cokoli.

Podle mne to, jak svou sexuální orientace kdo uplatňuje – pokud není v rozporu se zákonem – není věc veřejnosti, ale intimního života jedince. Příroda prostě už je taková, že každá další generace může být buď vývojově normální, či suchou větví rodu. Ale to je normální, nikoli důvod k propagaci či dokonce k oslavě té výbočky z přirozenosti. Žijme každý podle své potřeby, ale nevnucujme svou představu jiným jako vzor. Tak to příroda zařídila, tak tomu nechejme volný průběh.

Bez oněch výboček by lidstvo přežilo, bez dětí ne!

Tak nějak nevím…

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Povzdech | Zatim zadne komentare.

Co myslíte. Měli v Československu a třeba i poslanci v Nejvyšším sovětu SSSR povoleno používat znak své země, části federace?

Nebo jako dnes to bylo vrcholnou demokracií v europarlamentu zakázané?

Vlastenectví

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Poznámky | Zatim zadne komentare.

Vracím se k pojmu, který je v posledním období u nás a v EU vlastně odmítán – k vlastenectví.

Vždy jsem považoval za zásadní ohleduplný přístup všech členů rodiny, spolku až státu k naplňování potřeb širokého kolektivu. Zkrátka je přece nejen obvyklé, ale i potřebné, aby lidé ve prospěch toho celku, v němž žijí, pracovali a vlastní prací i jinak hájili jeho zájmy. Dnes se někteří staví k vlastenectví (a někteří i k rodině) jako k něčemu nežádoucímu, co škodí jiným.

Ale to není pravda! Otec, matka i děti se přece starají nejen o osobní vlastní blahobyt, ale o prospěšnost celého rodinného celku. Podobně pak občané státu. Rozhodující ovšem musí být, že tato snaha je v souladu se zájmy i ostatních lidí či zbytku světa. Ne tedy bezohledně (třeba „naše rodina především, byť na úkor ostatních“), ale v souladu s všeobecně platnými zásadami. Odmítají fašistickou zásadu, že co je prospěšné – třeba – pro Německo či Španělsko, (jak tomu bylo před druhou světovou válkou). Ovšem dnes vlastně nemůže platit, že Amerika či Čína je jediná, ostatní musí ustoupit.

Pokud bychom se vzdali takových činností, které – aniž by porušovaly zákony a zájmy jiných – prospívají našemu „klubíčku“, kdo by se o nás, naši rodinu, město, stát asi staral?

Takže popírat vlastenectví založené na respektování platných zásad je protismyslné. Nebo přesněji – znamená podporovat ty, kteří z našeho nevlastenectví budou těžit. Nemyslím třeba EU, ale když některá vůdčí síla přednostně prosadí své zájmy a ostatní členové jen ustoupí? Pak bychom v zásadě svou činností posilovali toho „úspěšného“ na úkor vlastních potřeb.

Proto jsme členy EU ne v rozporu a proti zájmům naší země, ale proto, že celek sílí svými součástmi. Pokud by to tak nebylo, ztratilo by členství zdůvodnění.

Slavné dny?

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Povzdech | Zatim zadne komentare.

V životě národů bývá řada dnů, které připomínají dobré i opačné stránky prožité občany země. Je lhostejné, jak se takový den jeví jednotlivcům. Mezi rozhodující faktory patří, jak je „oficiálně“ vyhodnocen aktuálně vládnoucími vůdci. Dokonce ani ne tak našimi, jako nadřazenými stupni.

Tak je to v životě našeho státu s termíny 15. března 1939 a 21. srpna 1968.

Nemám snahu snižovat nepřízeň, kterou v našem lidu vyvolalo ono srpnové zakročení vojsk Varšavské smlouvy, ani důsledky, k nimž vedlo. Spíše mne zaujalo, jak se z naší historie bisácky vytratil ten 15. březen, jako kdyby o nic nešlo. Jenže já v tu dobu žil a důsledky prožíval až do konce druhé světové války. Jaké důsledky? Inu, šlo přece o existenci celého národa. Němci, tedy ta hitlerovská německá většina, usuzovali, že v tomto prostoru nemají Češi co pohledávat. Nezvratitelné argumenty o plánech jsou dosud k disposici. Však mám stále v albu uloženy dvě své školácké fotky, které z moci úřední u všech tehdy ještě českých žáků nechala pořídit německá říše, aby posoudila, zda ten či onen – zatím Čech – bude schopen poněmčení či vyžadovat jiné zacházení. V tu dobu také – bylo to jedno pololetí – obsadila protektorátní, tedy proněmecká armáda naši školu, aby mohla cvičit, jak zakročit, kdyby bylo nezbytné. Početně byla protektorátní česká armáda přibližně stejně silná, jako dnešní AČR.

Nakonec sloužila protektorátní vojska v Itálii a ne vždy se vyznamenala spoluprací s vládnoucí německou armádou. Situaci zakončila bezpodmínečná kapitulace Německa v květnu 1945. Český národ, český stát zůstal zachován, český jazyk a kultura také.

Proč tedy se Evropa dnes snaží lhát a tvrdit, že Rusko (tedy ne SSSR, ale Ruská federace) nám škodila – byť jsme se národně i kulturně vyvíjeli samostatně -, zatímco německo asi bylo a je vždy O.K.?

Vlastně stojí za připomínku, že Armáda české republiky má některé své útvary opět podřízeny německému nadvelení, byť vždy v rámci NATO.

Jsou prostě věci, kterým neporozumím, protože k porozumění jim chybí argumenty.

 

Přiměřenost

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v názory | Zatim zadne komentare.

Politika v poslední době jako kdyby ztrácela rozměr – přiměřenost.

Tak třeba hned takové jevy jako je doslova historická obhajoba až propagace ‚rovnosti pohlaví‘. Vede nejen k pochopitelné a nezbytné občanské a ekonomické rovnosti, ale dokonce k propagaci všemožných pohlavních odchylek. Jen si vezměme náš případ. Nedávno jsem četl na internetu, že „čeští komunisté zakazovali homosexualitu“. Přičemž od roku 1961 nebyl tento jev v ČSSR trestný, zatímco v USA přestal být soudně stíhatelným až v jednadvacátém století.

Nebo propagace (zdůrazňuji slovo propagace) toho, že žena není svým posláním určena k přivádění dětí na svět. Nepamatuji, že by se u nás – od doby, kdy jsem něco takového vnímal (tedy již za války) -, že by se role ženy ve společnosti vymezovala porodem a výchovou dětí. Naopak, právě v poválečném období se většině žen (a to nejen v naší republice) ještě více otevřely dveře nejen ke kvalifikaci, ale i k nejvyšším vědeckým a vládním funkcím. Vědu a náročné práce může vykonávat stejně tak žena jako muž (v obecné rovině), ale dítě muž neporodí. Rovnost tedy není v totožnosti, ale ve vyváženosti a ocenění práce.

A třeba ještě ochrana přírody. Nedomnívám se, že by rozumný člověk nebral ohled na stav a šetření prostředí, v němž žijeme. Ovšem očekávat, že miliardové země (Čína a Indie) budou produkovat na osobu méně škodlivin než ty tak zvaně vyspělé jistě není reálné. Ostatně by mne zajímaly zasvěcené – myslím odborně a komplexně posouzené – rozbory třeba podílu fotovoltaiky (včetně její likvidace v závěru) na životní prostředí. U nás především přináší nezdůvodněné nadzisky těm, co k ní „včas“ přistoupili. Ostatně si připomeňme, jak probíhal před několika roky boj s kůrovcem na Šumavě. Už řádí po celé republice. Takže kam směřovala ochrana? Snad do přemnožení onoho škůdce?

Úplně na závěr mezinárodní politika. Pokud by někdo chtěl tvrdit, že politika USA a tím NATO směřuje k něčemu jinému, než ke zbrojení a vzrůstu moci, nebyl by přesný. Jen si připomeňme stav v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Jemenu … Zbrojení se rozvíjí, ekonomika zbrojních zemí (USA, Německo, Rusko…) na tom netratí. Občané celého světa ano. Miliardy za zbraně chybí na léky, výživu, vzdělání, ba i na tu ochranu životního prostsředí.

Budeme-li rozvíjet svět přirozeně, bude všem lidem – samozřejmě ne jen těm bohatším – lépe.

Socialismus a kapitalismus?

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Povzdech | Zatim zadne komentare.

Snad úvodem konstatování. Tvrzení našich šéfů, že se dnes u nás žije nejlépe z historie, nemíním popírat, byť je zjednodušené.

Jen si vzpomínám, jak jsme žili třeba v roce 1947 (šestnáctiletý kluk) a o třicet roků později, tedy v roce 1977. Bezpochyby v to m roce 1977 jsme se – ve srovnání s předválečnou dobou a s rokem před třemi desítkami let – žili nesrovnatelně lépe.

 

Co to vlastně pod pojmem socialismus či kapitalismus u nás chápeme? Jako socialismus či komunismus je hlavním proudem sdělovadel vykládáno, že se jedná o diktaturu a nic víc. Kapitalismus naopak je u nás líčen jako demokratický systém.

A přece, když uvažujeme o kapitalismu, musíme uznat, že řada naprosto nedemokratických zemí (nejen nacistické Německo a další fašistické státy) nebyla a není ani náznakem demokratickou a osobní práva jednotlivců jsou dána zrodem a majetkem. My starší to známe jak z Evropy, tak třeba z Latinské Ameriky a jejich kapitalistických diktatur. Naopak, kdykoli hrozilo kapitalistickému hospodářství vážné nebezpečí od socialistické konkurence, neváhali miliardáři spojit své síly a podpořit takové skupiny (vrstvy, vlivy), které silou nespokojenost lidu potlačily. Pak „opět mohla zavládnout demokracie“.

Podívejme se tedy zjednodušeně na rozdíl mezi oběma systémy.

V kapitalismu jsou rozhodující velké a bohaté firmy, přesněji jejich vlastníci. Z těch pochází dostatek peněz, aby propaganda kapitalistického podnikání byla většinou sdělovadel jednostranně a jednoznačně prosazována. Na pracující většinu samozřejmě také nějaké prostředky zbudou. Jenže jakmile se ti majetní dostanou do ouzkých, není problém nemajetným na životní úroveň sáhnout. Jen si připomeňme vládu ODS – Topolánek, Nečas plus Kalousek. Zvedaly se pracujícím odvody (superhrubá mzda), snižovaly (nevyrovnávaly) se důchody, protože „podnikatelé (myšleno ti moc velcí) se přece musí zachraňovat přednostně. Ostatně většina válek a podobných povyražení byla a je v epoše kapitalismu vedena rovněž ve snaze buržoazie zvýšit majetek, vliv a moc. Shrnuto. V kapitalismu mají přednost ti, co mají nejvíc a pro jejich další zbohatnutí se v ekonomice vše organizuje. Chudí se musí omezit, když to jinak nejde. Nejbohatší ne.

Podstatou socialistické ekonomie a života společnosti je přiměřené zajištění všeho obyvatelstva, jak to výkon ekonomiky dovolí. Je a bylo věcí historických podmínek, že nově vznikající socialistické státy byly a jsou vždy ohrožovány vyspělými, bohatými a na armády výborně zajištěnými kapitalistickými státy. Forma jak se v nich uplatňuje vláda, pak trpěla a trpí nejen vnitřními (často nemalými) problémy, ale také organizovanými sankcemi bohatých kapitalistů. Sankce, placení nespokojenců, vojenské aktivity. My jsme proto poznali ze socialismu spíše jen zárodek, přičemž forma vlády nebyla na takové úrovni, jak bylo třeba. Vlastními chybami, ale také organizovaně ze strany těch nejbohatších a vlivově rozhodujících kapitalistických států.

Proto snaha dokonce evropského parlamentu prohlašovat socialismus za diktátorství je nepravdivá! Je neúplná a tudíž nepřesná.

Jako vždy v historii

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v Povzdech | Zatim zadne komentare.

V historii, nedávné i té pradávné, nakonec vždy rozhodoval ten stát, který byl nejbohatší a měl nejmocnější vojsko. I zánik velkých civilizací, jako byl starý Egypt, Babylon, dávní Sumerové či starý Řím, byl vždy ovlivněn nejen přírodou a jejím vlivem, ale především mocí (majetkovou a vojenskou) vládců.

Tak to probíhalo i v Evropě ve středověku a v době nové. Vždy říše, která byla schopna postavit a vyzbrojit nejmocnější vojska prosadila své. Tedy kdysi v otrokářství podobně jako v době feudálních vládců.

Pak nastala epocha kapitalismu. A ejhle, opět rozhodují, nebo se alespoň o rozhodování snažily, vždy opět bohaté a vojensky mocné státy. Občas se jim do nezdařilo. Tak z vůdcovské pozice odešlo třeba Rakousko a Španělsko, tak o své vedoucí postavení v první světové válce přišla Francie a v té druhé Británie. Ne proto, že pouze zeslábly mocensky a vojensky, ale z toho důvodu, že nedokázaly odolat silnějším. Bez aktivního podílu USA a především SSSR by Německo válku vyhrálo a kam by asi propadla dávná světovláda koloniálních velmocí? Kapitalismus v obou hlavních kolonizátorských zemí vládl a vládne dál, ale holt na jiné stránky prosazení u poražených – nejen armádou – to už nestačilo. Tak se dnes jako světovládce projevují USA.

To vše mi připadá podobně jako středověké a starověké vlády. Bylo lhostejné, zda byla vláda demokratická či méně. Rozhodující bylo, zda dokázala své soupeře přeprat. Ekonomicky a v řadě případů i vojensky.

Jenže vždy po čase nastal čas, kdy vládce začal být „ohrožován“ konkurencí. Jak asi takový světovládný mocnář, tedy vládnoucí stát, postupuje? Ano, přesně jako dnes USA. Mocí peněz a především vojenskými silami na celém světě prosazuje „své demokratické“ cíle, kdyby měl i války vyvolávat. A jako že jich USA za podpory spojenců jen v posledních třiceti letech vyvolaly úcty nehodný počet! Jugoslávie (Kosovo), Irák, Afghánistán, Libye, Sýrie – abych uvedl jen ty nejznámější.

Prostě dnešní představitelé USA a jejich pomocníci postupují přesně tak, jako v historii vždy ti, co se ucházeli o světovládu či své pozice chtěli obhájit, ať to stojí cokoli. Proto výhružky válkou (dnes Íránu, ale nejen jemu), sankcionováním a politickými fígly třeba proti Ruské federace a Číně. Prostě uplatňování všech možných nátlaků, které pomohou „vládnoucí buržoazní šlechtě“ podřídit si celý svět.

Slovy se ohánějí demokracií a osobními svobodami, které však dovolí uplatňovat jen těm, kteří jsou poslušní. Která země neposlouchá, má smůlu bez ohledu, zda je řízená demokraticky či jako třeba jako Saudi. Ostatně to v malém vidíme i u nás. Volby proběhly a většina občanů dala svůj hlas podle svého přesvědčení, ale mediální slávu nemají většinově zvolení, ale „iniciativní“ demokraté v menších stranách.

Pokud nás někdo přesvědčuje o vlivu demokracie a osobních svobod, stačí se zamyslet nad průběhem barevných revolucí (na Ukrajině musely proběhnout už dvě) a u nás se o Majdan už pokoušeli stoupenci té pravé, Ameriku poslušné demokracie, několikrát. Milionoví chvílkaři asi aktuálněji.

 

Sankce a pistolníci

digg del.icio.us TRACK TOP
Od blechovan | Zarazeno v trpké úsměvy | Zatim zadne komentare.

Jako mnozí kluci jsem kdysi dávno čítával se zájmem příběhy pistolníků z divokého západu. Ani v dětských snech mne nenapadlo spojovat ty pistolnické přestřelky a povyražení se skutečným životem.

A vidíte, mýlil jsem se.

Nechci ubližovat většině Američanů z USA, ale na veřejném světovém dění se to pistolnictví promítá jaksi ve velkém. Zabití Sulejmana americkými zbraněmi v zdánlivě samostatném Iráku není Trumpovou zvláštností.

Jen si vzpomeňme, jak skoncoval s Bin Ládinem předchozí americký prezident Obama (2009 – 2017). Tehdy zorganizovali velkou akci, aby – opět v cizí zemi a bez jejího schválení – zlikvidovali člověka, který byl považován za zakladatele Al Kajdy. Stálo to nějakou miliardu, ale jeho tělo už pohltilo moře. A přece, ač existuje právo i mezinárodní, nositel Nobelovy ceny za mír prezident Obama nezorganizoval ani pokus o veřejný soud, který by obžalobu prokázal. Vše leželo a dodnes leží v propagandě (jejíž význam takto nechci zpochybnit). Přitom je známo, že Al Kajda vznikala s americkou pomocí v době vojenské nadvlády Sovětského svazu v Afghánistánu. Ostatně „Libyjské“ dobrodružství, kdy zákaz letů nad Libyí využilo NATO k leteckému zlikvidování tehdejší místní vlády, jsme také ještě nezapomněli.

A co jeho předchůdce George W. Bush? Inu, v letech jeho panování (2001 až 2009) neopomněly vojska USA bez souhlasu Rady bezpečnosti vojensky napadnout naftovou velmoc Irák, stát rozbít a jejího představitele nechat popravit. Že se pak v „dobytém“ území rozšířil ‚světovládný Islámský stát‘ Daeš? Inu, stává se.

Ostatně ani předchůdce, prezident Bill Clintoton (1993 – 2001), nemá svědomí čisté. Nemám na mysli, jak si dělal z Američanů švandu ohledně jedné asistentky. Vždyť vojenské přepadení vojsky NATO v tehdejším zbytku Jugoslávie a odtržení tradičního území starého Srbska jako samostatného stát bylo nejen bez schválení RB OSN, ale dokonce v rozporu s jeho usnesením, které Kosovo uznávalo za součást Srbska.

Ve srovnání s těmto a dalšími z historie dobře známými příklady jsou americké konkurenční sankce proti těm zahraničním firmám, které mohou americkým konkurova, jen úsměvné. Takový Severní proud 2 či Turecký proud – taková drzost! Prodávat Evropě to, co ona potřebuje! Také Huawei a podobné legrácky? Konkurence, no prosím, ale jen a jen ta naše, jasné!