Archive for the 'nezařazeno' Category

Kdo nás osvobodil

Středa, Květen 8th, 2019

Dle parlamentních listů vítal letos pan Baxa z ODS v Plzni americké veterány mimo jiné slovy: „Já se ještě ve škole učil, že osvobození Američany neexistovalo. Říkalo se, že to byli Sověti převlečení do amerických uniforem.“ Pravda, uvěřit takové pitomosti, která nedává žádný smysl, to už chce vysokou zaslepenost.

Pan Baxa asi chodil do nějaké prazvláštní školy, protože i školní atlas obsahoval mapku, na které bylo znázorněno, které oblasti republiky osvobodila Rudá armáda (a její spojenci) a které Američané. Navíc o problémech osvobození Plzně se hojně diskutovalo s tvrzením, že vlastně již před příchodem Američanů byla Plzeň v rukou českých povstalců, avšak teprve po příchodu US armády se silná německá posádka vzdala. Ještě se zdůrazňovalo, že se do Američany obsazené části republiky stahovaly německé jednotky, aby neupadly do zajetí Rudé armády. Toto vše znám já ze školy.

Někdy se ve sdělovadlech vedly i vášnivé diskuse, zda měli Američané po příchodu do Plzně 6. 5. 1945 pokračovat na Prahu či ne. Obvykle se odkazovalo na Eisenhowerovo rozhodnutí respektovat demarkační linii, na které se US armáda i Rudá armáda v zásadě zastavily, aby nedošlo k možným střetům při případném promíšení armád.

Tak nevím, kde pan Baxa ke své fake news přišel. Možná že podobný blábol vyslovil některý „amatérský historik“, ale i tehdy by mu uvěřil jen blbec. Jak říkám. Atlasy, filmy, vše sice zdůrazňovalo „rozhodující podíl Rudé armády“ na porážce Hitlera, ale nikdy nebyla šířená blbost o ruských vojácích převlečených za Američany.

Těším se, jak se elfové vyřádí na vyvracení Baxovy lži.

No vida!

Neděle, Leden 6th, 2019

Tak jsem se dočetl na internetu, že armádní piloty – aby nedošlo k omylu, jde pravdu o piloty Armády České republiky – bude za tři a půl miliardy v následujících šesti letech cvičit civilní firma.

Ostatně, proč by odborný výcvik českých vojáků nemohli za drahý peníz zajišťovat nevojáci, když za ještě dražší peníz už nejednou ministerstvo obrany (už ne národní) řídili, no řídili, naprostí neodborníci či neodbornice. Však když došlo k maléru, tak se jedna exministryně vymlouvala: „Já nic, já tomu nefrštéhuju, tak co byste po mně chtěli…“

Ostatně odbornost těch civilů mi připomíná i starší příběh, kdy tzv. ministr obrany ČR na cestě do Švédska si hrál s pistolí a „sestřelil“ letadlo, v němž letěl. Vyšla rána z pistole, která – ač nemířena – zamířila do palivové nádrže, takže z letounu se stal tak trochu kropící vůz.

Ještěže aspoň přímo u vojsk jsou odborníci ve svém oboru. I když… Tak třeba špičkový chemický vojenský výzkum nikdo nezpochybňuje, ale šéfa výzkumného ústavu vyhodili. Proč? Řekl neutajovanou skutečnost, kterou by naše tzv. elity z nátlakových skupin rády zatloukly. Snad měl předvídat, že Angličané budou chtít využít, že svého času vyvinuli novičok v Rusku, aby na Putina svedli podraz se Skripalovými. Mimochodem, víte že jeden z autorů, kteří v osmdesátých letech na výzkumu dané otravné látky pracoval, žije v USA?

JAK EVRROPANÉ ZANESLI CIVILIZACI DO AUSTRÁLIE

Pátek, Říjen 12th, 2018

Opravdu nemám rád tvrzení typu: „Amerika byla objevena v roce… Austrálii objevili Holanďané v roce 1606.“ Proč se mi to nelíbí? Protože to není pravda. Je to taková orwelovština. Komolení významu slov. Podívejme se trochu blíže na tu Austrálii.

Místo sdělení, že prvními známými Evropany, kteří připluli k Austrálii, byli v roce 1606 Holanďané řekneme s typicky evropanskou namyšleností (a co teprve, kdyby šlo o plavce USA nebo Ruska), že „Austrálie byla objevena“.

Ve vztahu ke skutečnosti, že v době „údajného objevení“ tam již několik desítek tisíc roků žili ve značném počtu předkové dnešních Austrálců (Aboridžinců), se jaksi nabízí představa, že oni nejsou, nebo alespoň tehdy nebyli, lidmi. Ostatně další staletí jako by tento předpoklad potvrzovala.

Austrálci žili jakž takž pokojně ještě do 18. století. Když však Britové v roce 1788 připojili Austrálii k britskému impériu změnili její část na zámořské vězení, kam vyváželi trestance. Takoví by v Británii jen zavazeli; situace původního australského obyvatelstva se prudce zhoršila. Zřízené trestanecké kolonie se postupně rozšiřovaly o propuštěné vězně či nové přistěhovalce. Také řada uprchlíků z trestnic si dělala nárok na zem, která přece nemohla patřit těm „méněcenným černým opicím“, které sice uměly zacházet s bumerangem, že se o tom bělochům ani nezdálo, ale neměli pušky, šavle, prostě přesilu. Rakety a bezpilotní letouny tehdy nebyly, ale vlastně jich ani nebylo třeba. Stačily ty flinty a šavle.

Jakmile se po roce 1851, po objevení zlata na řadě místních nalezišť, počet přistěhovaleckého obyvatelstva rychle zvětšoval, úměrně tomu rostl hlad po půdě a nenávist k původním obyvatelům. Náš cestovatel a přírodopisec Kořenský popsal osudy tak zvaného člověka Tasmánského. Studoval je ovšem v době, kdy již mohl zastihnout jen posledního Tasmánce.

Ostatní domorodci byli vyhnáni ze svého území a živořili; bílí nadlidé se jich svého času houfně zbavovali střelbou. Jeden z tehdejších „humanistů“ se vyjádřil, že ‚ty černé opice střílejí jak veverky‘. To ovšem není přesné vyjádření. Divoká zvěř bývala sice lovena, ale naopak v období výchovy mláďat požívala a jistou ochranu. To Tasmánci podobné štěstí neměli. Také ten zmíněný poslední Tasmánec dožil jako bezdomovec na smetišti.

Prostě naše euroatlantická civilizace předvedla i v Austrálii, že běloch je něco víc než ti ostatní. Má-li lepší zbraně, více vojáků či ozbrojenců, větší touhu po obrovském australském bohatství, má i pravdu a právo se nepohodlných zbavit.

Dnes to pochopitelně všichni, no skoro všichni, odsuzujeme, ale nic už nezměníme na tom, co se „péčí zanášení evropské civilizace“ v této zemi odehrálo.

V roce 1770 v Austrálii, tedy zhruba na devíti milionech čtverečních kilometrů, žilo podle odhadů až přes 500 000 domorodců, ačkoliv kapitán James Cook prohlásil údajně nově objevenou zemi za liduprázdnou. Však ji také „v souladu s koloniálními zákony zabral“ pro britskou korunu.[1]

V letech 1788 – 1920 zahynulo v přímém důsledku evropské kolonizace na 250 000 původních obyvatel. Domorodci nebyli považováni za lidi a osadníci je někdy zabíjeli s tím, že jsou jimi ohrožováni.[2] V roce 1930 zůstalo v zemi 70 000 domorodců. Pak přece jen došlo k obratu ve vztahu k nim a dnes jejich počet přesahuje 270 000. Osud Austrálců se podobá „poevropštění“ indiánského obyvatelstva Ameriky a dřívějšímu osudu mnoha kolonizovaných zemí. Jsou buď vykořisťováni vlastníky kapitálu či potomky osadníků, kteří uloupili půdu, nebo trpěni jako „nevyvinutá komunita“. Známe to i z jiných částí světa.

Ani se nemusíme ptát, kdo měl a má největší užitek z velkého nerostného bohatství země. Původní obyvatelé ani náhodou. Nejsou to dokonce ani ve své většině bílí přistěhovalci, ale opět jako na celém světě ti, kteří „to financovali“. Financovali potlačení domorodců, financovali zakládání zlatých dolů, financovali zakládání zemědělských a lesních farem – a bohatli. Zlaté cihly vytěžené z bohatých nalezišť neslouží rozvoji místního tisíciletého obyvatelstva, ale nadnárodním monopolům, především bankám.

Ne, Evropané Austrálii (a další země) neobjevili. A tu civilizace mezi původní Austrálce rozhodně nevnesli civilizovaně. Oni celý světadíl uloupili domorodému obyvatelstvu, aby sami mohli zbohatnout rychleji, než by to bylo možné pouhou vlastní prací.

[1] Vyjdeme-li z faktu, že na čtverečním kilometru žilo v průměru méně než jeden človíček, je jasné, že věrohodnost odhadu je prostě nízká.

[2] Podobnost s metodou vypořádání se s původním obyvatelstvem hlavně Severní Ameriky není náhodná.

Komentář z internetové diskuse

Neděle, Září 16th, 2018

Na webu Pište povídky proběhla rušná diskuse k článku Dva pohledy, dva názory. Článek vyjadřoval vcelku vyvážený názor na socialistickou epochu naší republiky. Ne samá chvála, ne samé odsudky. V diskusi reagovala jedna účastnice následujícím názorem:

„Jedním kliknutím můžu ten článek smazat a s ním i onu nekonečnou diskusi. Ten kdo je nesoudný, tak kritizuje minulý režim a slepý je k tomu, co se dnes ve světě děje. Řadový občan žil slušně, beze strachu. Sama podle sebe mohu říci, že jako dítě kulaka jsem si užila své, ale po čase jsem mohla i studovat, měla jsem dobrou práci, krásnou rodinu, obě děti vystudovala STZŠ, což byla škola zemědělská (středí zemědělská technická škola) a dnes by o práci nezavadily. Zemědělství jako takové se rozpadlo. Dělají námezdní dělníky v montovnách. Je toho mnoho, co se změnilo, ale žili jsme v míru, vychovali v klidu děti, dočkali se důchodu. Budou tuhle jistotu mít dnešní mladí? Budou ji mít, když se na Evropu valí hordy z Afriky? Jsme zvyklí nadávat na všechno a všude, ovšem bez kritického pohledu na skutečnost. Dnes není žádným medem být mladý. Takže nic nevychvaluji, nic nehaním, jen trošku o problému přemýšlím. Nikdy nic není černobílé a nikdy není tak, aby nebylo ještě hůř.“

Přesvědčivě to ukazuje na jednostrannost informací sdělovadel hlavního proudu, která na předchozí době nenajde nitky suché, zatímco dnešek maluje jako vrchol svobody, demokracie a spravedlnosti.

Ano, mnoho lidí je možno oklamat, ale ne všechny a ne trvale.

Ukrajina dnes

Pondělí, Leden 15th, 2018

Země o ploše přes 600 000 km2 se 44 miliony obyvatel. Z toho je 78 % Ukrajinců, 17 % (osm milionů) Rusů, 400 000 Rumunů, 275 000 Bělorusů, 156 000 Maďarů, 144 000 Poláků a dalších národností.

Ukrajina vlastně po celou svou historii byla součástí různých neukrajinských států. V revolučním kvasu krátce po říjnové revoluci se snažila část Ukrajiny osamostatnit, nakonec však se o její území podělili sousedé. Zejména Poláci, Rumuni a Maďaři. Část, která zůstala v Sovětském Rusku, se stala Ukrajinskou republikou v rámci SSSR. Teprve porážka nacistického Německa umožnila scelit území s ukrajinským obyvatelstvem, což ovšem znamenalo, že na území Ukrajiny žije i značné množství jiných národností. Krym daroval roku 1954 Ukrajinec Chruščov Ukrajině se zdůvodněním, že se jedná jen o organizační změnu, byť se ruská většina obyvatelstva Krymu k tomu nemohla vyjádřit, ba nesouhlasila s tím.

Po rozpadu Sovětského svazu se Ukrajina hledala a hledá se dodnes.

Poslední v celoukrajinských volbách zvolený prezident Janukovič byl majdanským pučem svržen a ze země uprchl.

Nově vytvořená vláda nastoupila tvrdý nacionalistický postup. Jako jeden z prvních zákonů, které byly vyhlášeny, bylo zrušení ruštiny jako druhého úředního jazyka, což znamenalo v celých rozsáhlých regionech, že většina jejich občanů ruské národnosti by se na úřadech nemohla domlouvat vlastní řečí. Nespokojenost, která z toho vzešla, měla a má těžké následky. Protože ruskojazyčné obyvatelstvo (osm milionů) se nehodlalo majdanskému puči podřizovat, připravovali noví vládci tvrdá opatření, o nichž napovídá například vraždění proruských demonstrantů v Oděse, přepadení autobusů s občany Krymu, kteří jeli do Kyjeva vyjádřit svůj názor na situaci. Krymčané uspořádali referendum (to ústava dokonce dovolovala, jenže referendum neorganizoval Kyjev, ale krymský Sevastopol) a odtrhli se od Ukrajiny. Je třeba uvést, že po rozpadu SSSR nerespektoval Kyjev výsledky krymského referenda, ač šlo jen o federativní uspořádání země.

Kyjev na snahu ruskojazyčných Ukrajinců a Rusů žijících v částech Ukrajiny ve většině reagoval na požadavky zachování jazykové svobody tzv. antiteroristickou operací, tedy ozbrojenými silami, ne snahou o vyjednávání. Důsledky se projevují dodnes. Dochází až k tak směšným a nesmyslným situacím, že Ukrajina neodebírá kvalitní černé uhlí z ukrajainského Doněcka a Luganska, ale až z Jihoafrické republiky či USA. Rusko bylo nuceno zřídit nové železniční tratě, aby nevjížděly na území Ukrajiny, protože Ukrajina nevypočitatelně omezovala na nich provoz. Podobně je to s přepravou plynu přes území Ukrajiny. Kyjev rovnoměrnost přepravy ohrožoval mimo jiné tím, že kradl plyn určený pro země v EU, zdražoval přepravní poplatky tak, že přiměl ruské firmy hledat jinou cestu, především mimo Ukrajinu přes Balt a přes Turecko.

Ukrajinský ultranacionalismus se projevuje i v tom, že jinonárodní Ukrajinci mají mít vzdělání prakticky jen v ukrajinském jazyce (svůj národní jazyk jako vedlejší předmět).

Dnes je Ukrajina naprosto nečitelným a nespolehlivým partnerem i pro Evropskou unii a MMF, protože jak ukrajinští Poláci, Rumuni, Maďaři, tak Bělorusové a Rusové se cítí být potlačováni. Kyjev veřejně vyhlašuje, že je ve válce s Ruskou federací, ačkoliv ani on –  a RF už vůbec ne – válku sousední zemi nevyhlásil.

Jestliže zpočátku situace směřovala k válce, kdy na jedné straně měla s Ukrajinou být EU a proti nim osamocená Ruská federace, dnes je situace jiná. Rusko opakovaně vyhlašuje, že nehodlá podporovat odtržení Luganska a Doněcka od Ukrajiny, ale naplnění minské dohody, podle níž by mělo být ukrajinské území členěno na federativní části.

Až humorně vyznívá, když kyjevské vedení prohlašuje, že Ukrajina byla okupována Rudou armádou, ačkoliv v Rudé armádě a partyzánském protinacistickém hnutí bylo ukrajinské obyvatelstvo jižní a východní části velice výrazně zastoupeno, přičemž tehdy někteří ukrajinští nacionalisté bojovali po boku hitlerovců (m.j. divize SS Galicia) a podíleli se aktivně na vyvražďování židovského a polského obyvatelstva.

USA mají v současnosti vážnější zájmy i starosti mimo Ukrajinu, kde je situace natolik nepřehledná, že vedle oficiální ukrajinské armády existuje řada v podstatě soukromých armád – praporů a pluků -, které se Kyjevu nepodřizují.

Zkrátka. Podařilo se Ukrajinu natolik rozbouřit, že ze středně velkého a z doby Sovětského svazu bohatého státu je dnes země neklidu a problémů.

PF 2018

Čtvrtek, Prosinec 21st, 2017

Sankce a svobodný trh

Neděle, Září 17th, 2017

Můžeme si všimnout americký newspeak ve vztahu ke svobodě a k svobodnému trhu.

I náš exprezident Klaus zastával názor, že trh musí být svobodný, to znamená neomezovaný ničím jiným, než vytvářením rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou.

Jenže skutečnost je jiná. Abych připomněl jen některé případy. V Číně či Korejské republice je pracovní síla levnější než dejme tomu v USA a SRN. Znamení to, že ony dvě prvé země mohou nabídnout levnější výrobky hutního průmyslu. V případě, že by rozhodoval trh, budou Američané i Němci kupovat zmíněné výrobky ve východní Asii. Jenže pak by ty rozvinutější země ztrácely jednak pracovní příležitosti, jednak zisk z nadhodnoty. Proto levnější prodej umožněný levnou pracovní silou, prohlásí za dumping.

Řešení je jednoduché. USA a třeba i celá EU stanoví kvóty pro dovoz. Kde je svoboda? No snad v tom, že Amerika něco hlásá, ale má svobodu to sama porušovat.

Jiným příkladem jsou nám dobře známé kvóty na výrobu mléka a třeba cukru. Méně rozvinuté země EU, tam patříme, by mohly Frantíkům a Fricům úspěšně konkurovat. To by bylo pro vládce EU nevýhodné. Stanoví se kvóty a Češi (nejen oni) musí omezit výrobu, aby ti bohatší v konkurenci lépe obstáli. Jinak by nastala situace, že by mléko a mléčné výrobky od nových zemí EU vytlačily z trhu část tradiční západoevropské zemědělské produkce.

Podobně s cukrem. Vyváželi jsme úspěšně do celého světa. EU nám stanovila kvóty a my nejen že jsme museli zavřít některé cukrovary, ale dokonce odškodnit Frantíky, co si u nás cukrovary levně odkoupili, že i ony musely snížit výrobu dle kvót.

Další účinnou formou popření svobody trhu jsou sankce. Mají být trestem za nějaké porušení. Kdo potrestal USA za porušení usnesení RB č. 1224 o Kosovu jako součásti Jugoslávie? Nejen že nepotrestal. Dnes na kosovské ekonomice vydělává i madam Allbrightová (někdejší ministryně zahraničí USA v době agrese proti Jugoslávii v roce 1999) a v Kosovu je obrovská vojenská základna armády USA.

Jiné sankce – protiruské. Jistě je jen neúmyslná náhoda, že těmito sankcemi se ztěžuje Rusům dostavba plynovodu Sever 2, zatímco američtí naftaři mohou do Evropy dodávat přes Atlantik zkapalněný plyn.

Ještě uveďme jeden případ, byť ani zdaleka ne poslední. „Západ“ tlačí na Rusko, aby dodávalo plyn do Evropy ne severním proudem 2, ale přes Ukrajinu. Přitom v posledních letech (již od dob, kdy paní Tymošenková vedla ukrajinskou vládu) jsou stálé problémy s dodávkami plynu přes Ukrajinu. Někdy se miliony krychlových metrů nějak na území Ukrajiny „ztratily“, jindy Porošenko požaduje za transport přes UR takové platby, že by se dodavateli podobný prodej málem nevyplatil. Zatímco třeba tím severním proudem přijde doprava podstatně levněji.

Zkrátka. Řeči o svobodné obchodní výměně a o rovnováze mezi cenou a nabídkou na trhu jsou – při vší úctě k teorii – spíše jen hoax, čili dezinformace.

Je to tak, že někdo má svobodu dělat si, co chce, jiný držet hubu a bát se sankcí.

ZCIVILIZOVÁNÍ AUSTRALSKÝCH DOMORODCŮ

Neděle, Prosinec 18th, 2016

Opravdu nemám rád tvrzení typu: „Amerika byla objevena v roce… Austrálii objevili Holanďané v roce 1606.“ Proč se mi to nelíbí? Protože to není pravda. Je to taková orwelovština. Komolení významu slov. Podívejme se trochu blíže na tu Austrálii.

Místo sdělení, že prvními známými Evropany, kteří připluli k Austrálii, byli v roce 1606 Holanďané, prostě s typicky evropanskou namyšleností (a co teprve, kdyby šlo o plavce USA) řekneme, že Austrálie byla objevena.

Ve vztahu ke skutečnosti, že v době „objevení“ Austrálie tam již několik desítek tisíc roků žili ve znač-ném počtu předkové dnešních Austrálců, se jaksi nabízí představa, že ti Austrálci nejsou, nebo alespoň tehdy nebyli, lidmi. Ostatně další staletí jako by tento předpo-klad potvrzovala.

Původní Austrálci žili jakž takž pokojně ještě do 18. století. Když však Britové v roce 1788 připojili Austrálii k britskému impériu změnili její část na zámořské vězení, kam vyváželi trestance. Takoví by v Británii jen zavazeli; situace původního australského obyvatelstva se změnila. Zřízené trestanecké kolonie se postupně rozšiřovaly o propuštěné vězně či nové přistěhovalce. Také řada uprchlíků z trestnic si dělala nárok na zem, která přece nemohla patřit těm „méněcenným černým opicím“, které sice uměly zacházet s bumerangem, že se o tom bělochům ani nezdálo, ale neměli pušky, šavle, prostě přesilu. Rakety a bezpilotní letouny tehdy nebyly, ale vlastně jich ani nebylo třeba. Stačily ty flinty a šavle.

Jakmile se po roce 1851, po objevení zlata na řadě místních nalezišť, počet přistěhovaleckého obyvatelstva zvětšoval, úměrně tomu rostl hlad po půdě a nenávist k původním obyvatelům. Náš cestovatel a přírodopisec Kořenský popsal osudy jedné větve Austrálců, tak zvaného člověka Tasmánského. Studoval je ovšem v době, kdy již mohl zastihnout jen posledního Tas-mánce.

Ostatní domorodci, vyhnáni ze svého území, živořili; bílí nadlidé se jich svého času houfně zbavovali střelbou. Jeden z tehdejších „humanistů“ se vyjádřil, že ‚ty černé opice střílejí jak veverky‘. To ovšem není přesné vyjádření. Veverky a další australští živočiši se sice někdy střílejí, ale v rámci platných zákonů se na ně vztahuje v době, kdy vychovávají mladé, jistá ochrana – zákaz hubení. To Tasmánci podobné štěstí neměli. Také ten zmíněný poslední Tasmánec dožil jako bezdomovec na smetišti.

Prostě naše euroatlantická civilizace před-vedla i v Austrálii, že běloch je něco víc než ti ostatní. Má-li lepší zbraně, více vojáků či ozbrojenců, větší touhu po australském bohatství, má i pravdu a právo se nepohodlných zbavit.

Dnes to pochopitelně všichni, no skoro všichni, odsuzujeme, ale nic už nezměníme na tom, co se „péčí zanášení evropské civilizace“ v této zemi odehrálo.

V roce 1770 v Austrálii žilo 500 000 až 1 milion domorodců, ačkoliv kapitán James Cook prohlásil údajně nově objevenou zemi za liduprázdnou. Však ji také „zabral“ pro britskou korunu.

V letech 1788 – 1920 zahynulo v přímém důsledku evropské kolonizace na 250 000 původních obyvatel. Domorodci nebyli považováni za lidi a osadníci je zabíjeli s tím, že jsou jimi ohrožováni. V roce 1930 zůstalo v zemi 70 000 domorodců. Pak přece jen došlo k obratu ve vztahu k nim a dnes jejich počet přesahuje 270 000. Jejich osud se podobá osudu indiánského obyvatelstva Ameriky a dřívějšímu osudu mnoha kolonizovaných zemí. Jsou buď vykořisťováni vlastníky kapitálu či potomky osadníků, kteří uloupili půdu, nebo trpěni jako „nevyvinutá komunita“. Známe to i z jiných částí světa.

Ani se nemusíme ptát, kdo měl a má užitek z vel-kého nerostného bohatství země. Nejsou to dokonce ani ve své většině bílí přistěhovalci, ale opět jako na celém světě ti, kteří „to financovali“. Financovali vybíjení domorodců, financovali zakládání zlatých dolů, finan-covali zakládání zemědělských a lesních farem – a bohatli. Zlaté cihly vytěžené z bohatých nalezišť neslouží rozvoji místního tisíciletého obyvatelstva, ale nadná-rodním monopolům, především bankám.

Ne, Evropané Austrálii (a další země) neobjevili. Oni ji uloupili domorodému obyvatelstvu, aby sami mohli zbohatnout rychleji, než by to dokázali pouhou prací.

Kdo lže, ten …

Úterý, Říjen 25th, 2016

Kdo lže, ten…

Naše stařenka říkávala, že kdo lže, ten aji krade. Tak to o panu Celém říct nemohu. Ale že jeho volební kampaň se zásadně rozcházela s církví oficiálně vyznávanou pravdou a láskou, jakož i s jedním z bodů desatera, které by mělo být u zbožných lidovců respektováno víc než u těch ostatních, to je asi pravda.

Proto se můžeme ptát: „Proč pan celý vedl volební kampaň do senátu pod heslem

VÁŠ SENÁTOR

ačkoli senátorem nikdy nebyl a nebyl zvolen ani před dvěma lety – ač prý jeho volební kampaň stála neuvěřitelné čtyři melouny.

Dnes, kdy již máme v JMK nového hejtmana, jak se snadno přesvědčíme, jmenuje se nějak jinak, než hlásá následující veleplakát. Nezdá se vám, že tvrzení

NOVÝ HEJTMAN JIŽNÍ MORAVY

Také nesouhlasí s pravdou? I když lidovci, tedy křesťané a demokraté takto propagandisticky klamali občany, stejně nedosáhli výsledku jako před čtyřmi lety.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Celý je to nějak divný

 

Volební lež? Celý je to klam

Neděle, Září 18th, 2016

O Vyškově můžete prohlížet řadu plakátů, na kterých KDU-ČSL tvrdí, že

„(my) KDU-ČSL se staráme o jižní Moravu“

Něco pravdy na tom bude. Od roku 1945 do roku 1989 nepřetržitě byli zvolení zástupci ČSL v obecních, okresních a pak i krajských zastupitelstvech, stejně jako v parlamentu a ve vládě, takže se na správě obcí, okresů, kraje i státu spolupodíleli. Ovšem ani tehdy, ani dnes tam nebyli a nejsou sami.

Jihomoravské krajské zastupitelstvo tvoří 65 zvolených zástupců, mezi nimiž je i oněch 14 lidoveckých (23 sociálních demokratů, 16 komunistů, ODS 7 a 5 TOP).

Vítězní sociální demokraté si přizvali do krajské koalice lidovce. V tomto smyslu se lidovci podílejí výrazně na péči o jihomoravský kraj podobně, jako v řadě obcí, ovšem obdobně jsou na tom i zástupci těch stran, které nebyly do krajské koalice přizváni.

Navíc má v radě kraje hlavní slovo, pokud se nemýlím, sociální demokracie s hejtmanem Haškem.

Páni lidovci, neklamte voliče, jako kdybyste se o voliče našeho kraje starali a nikdo jiný. Na rozdíl od vás si ostatní politické strany nepřilepšují prostřednictvím církevních restitucí. Vždyť dosud státem placení faráři a spol. agitují právě pro tu politickou stranu, která je jejich prodlouženou rukou. V celém státě je to cca 5 000 placených církevních profesionálů. Podobnou podporu nemá dnes žádná jiná strana či hnutí. Ba ani ze zahraničí.

Ostatně si možná vzpomeneme na senátní volby, kdy nás z obřího bilbordu pan Celý ujišťoval asi takto:“ Váš senátor Celým srdcem “ Přičemž senátorem dosud byl ( a znovu byl zvolen) někdo jiný. A to, podle zpráv z tisku, stála celého nesenátora volební kampaň 3 miliony korun.

Inu, měl na to. Peníze.