Archive for the 'o nás' Category

Hejtman Čunek a prezident

Neděle, Červenec 22nd, 2018

Prezident republiky po celé funkční období objíždí kraje s tím, že chce mít přímý kontakt s občany. Někomu se to nelíbí, někdo je nadšený. Prostě každý máme svůj názor.

Jenže před minulými volbami odmítl hejtman Čunek ze Zlína financovat z krajských prostředků návštěvu prezidenta ve svěřeném Zlínském kraji. Prý je to Zemanova volební kampaň.

Neposoudím, do jaké míry má lidovecký pán kraje pravdu. Výsledek voleb však hovoří za sebe.

Ve volbách 2013 i 2018 dostal Miloš Zeman v tomto kraji většinovou podporu. Vždy nadpoloviční většina voličů mu dala svůj hlas. V roce 2018 to bylo 54%, tedy 175000 hlasů; to je dokonce o několik tisíc víc než v prvních přímých prezidentských volbách.  A to přesto, že pan hejtman jménem občanů jemu svěřeného kraje, mu návštěvu za krajské peníze neumožnil.

Zato za hejtmanem Čunkem stojí z předchozích krajských voleb „celých“ 22 % odevzdaných hlasů, což vyjádřeno číselně znamená cca 41 000 voličů Zemanovi tedy v daném kraji projevilo volební důvěru čtyřikrát víc tamních voličů, než hejtmanovi.

Zkrátka – občané mají jiný názor, než známá lidovecká osobnost.

 

Jen tak na okraj. Ze které politické strany byl bývalý landsmanšavtovský ministr kultury Herman, který jen za pobyt ve V.I.P. saloncích na letišti zaplatil – ze státní pokladny – přes 180 000 Kč? Třeba v těch saloncích pan expáter meditoval, a nepopíjel osvěžující nápoje. Máte pravdu, je ze strany církevních restitucí a podpory vysídlenců.

Po volbách

Pondělí, Listopad 6th, 2017

Všechny politické strany a hnutí se po volbách zamýšlejí, jak dál. Ti úspěšní jak svého úspěchu využít, ostatní nad příčinami, proč neuspěly.

My, pravda, v současnosti patříme k těm druhým. Rozebrat situaci a zvolit cestu k lepším výsledkům není záležitostí jednotlivce ani jednoho zamyšlení. Proto se jen pokusím nastínit několik otázek, které si vyžadují zohlednění.

Především je třeba brát ohledy na celkovou situaci ve společnosti, na názorové proudy, které volby ovlivnily. Pokud stranu postihl značný úbytek voličské podpory, tím pozorněji je třeba hledat nové přístupy. Mezi ně patří i obměna vedení strany. Čeká to nejen komunisty, ale zvláště sociální demokracii, lidovce a Kalouskovce, Zelené, Starosty; no s výjimkou ANO a SPD vlastně všechny.

Proto se odvažuji vyslovit některá varování.

Tak zaprvé, pokles podpory u nás postihl opravdu většinu stran. Je tedy třeba hledat společného jmenovatele propadu i mimo ´KSČM.

Zadruhé, podobný vývoj se v poslední době odrazil také ve volbách v jiných státech EU. Bude tedy nutné vysledovat, které vlivy působí obdobně (mimo jiné proti levici) v celé unii.

Zatřetí. Program KSČM vychází dlouhodobě ze zásad marxismu. Není však možné přehlížet skutečnost, že se podmínky, kdy Marx s Engelsem a později Lenin a další kladli základy dělnickému hnutí výrazně změnily. Ne snad, že by se měl marxismus ohlodat, jak to udělala sociální demokracie už v počátcích dvacátého století a dorazila v jednadvacátém. Nicméně opora o dělnické masy a důraz na práci s továrním proletariátem vyžaduje důslednou aktualizaci v době, kdy procento továrního dělnictva a zemědělských dělníků kleslo. Zkrátka je třeba se zamyslet nad programem. Připomeňme si, že když s. Ransdorf napsal Nové čtení Marxe, byl částí levice odmítán. Jenže již Lenin, když zakládal stát sovětů, zdůrazňoval nutnost konkrétního historického přístupu, tedy zohlednění aktuálních společenských podmínek.

Závěrem tedy stručně. Tam, kde staré kádry svým stylem práce a malou tvořivostí v práci vyžadují změnu, změnu nebrzdit. Současně ovšem brát ohled na to, že příčina nižších volebních výsledků má, jak už jsme uvedli, celostátní, ba celoevropský původ, který nevyplynul jen z našich chyb. Hlavní bude zamyslet se jak nad blízkými úkoly, tak nad strategickým cílem – socialismem – a cestách k němu.

Zvláštní pozornost bude nezbytně třeba věnovat cestě k voličům, která je komunistům dělána cílevědomě nezchůdnou, jak jednostranným odsudkem socialistické etapy, tak většinově otevřeným vylučováním přístupu k médiím tzv. hlavního proudu.

Nehledat neúspěch jen v činnosti vedoucích představitelů, ale v tom jak dokážeme (spíše proč nedokážeme) naše cíle a představy sdělit a objasnit širokému voličskému spektru.

Zakončím už jen upozorněním, že řada našich představ pomohla Pirátům oslovit mládež, a že cílevědomé matení pojmů pravice a levice znejistilo voliče. My chápeme pravici jako ty politické směry, které dávají přednost vytvářením příznivých podmínek pro bohaté i na úkor většiny pracujících. Levice pak usiluje o takový vývoj, kdy smysl ekonomické činnosti je zaměřen na zajištění té většiny společnosti, která se rozhodujícím dílem podílí na tvorbě a uplatnění nových hodnot. Ne tedy vítáním migrantů, podporou homosexuálů transvestitů, jako tzv. neomarxisté typu Dienstbiera.

S kým do koalice?

Úterý, Říjen 17th, 2017

Problém není hlavně v tom, zda do koalice jít či ne. Dostatečně silný poslanecký klub ovlivní rozhodování jiných mnohdy svými návrhy víc než koaliční partner. Hlavní problém je v tom, že politická strana, která nechce ztratit u voličů důvěru, nemůže se spojit s tím, kdo má protichůdný program. Jen si vzpomeňme, kolik bylo kritiky na opoziční smlouvu, která vlastně v dané situaci byla jedinou alternativou proti novým volbám.

Pokud by naše strana vstoupila do koalice, která by znemožnila plnit hlavní body našeho (nejen volebního) programu, poškodilo by nás to u voličů víc, než opakované řeči o „nízkém koaličním potenciálu“. Ostatně v krajích jsme prokázali přesvědčivě, že dokážeme být spolehlivými partnery s tím, kdo má program sladitelný s námi. V případě, že náš vliv by byl (v daném stupni) dostatečně silný, můžeme jít do koalice s každým, kdo naše představy bude respektovat (právě třeba v Ústeckém kraji se to potvrzuje). To zatím v případě ANO celostátně nehrozí. Ti očekávají takovou podporu, že budou rozhodovat v podstatě sami o všem. Kdo se k nim připojí, musí se programově přizpůsobit. „Perspektivní“ jsou v tomto případě lidovci (ti se spojí i s čertem, jen aby „byli u toho“, tedy u rozhodování) a některé z nastupujících stran s „dílčími programy“. Tak to bylo s Bursíkovci, Johnovci a dalšími.

Problémem v našich podmínkách jsou především sociální demokraté. Ti se raději spojí s krajní pravicí či s pravicově orientovanými lidovci, i když to znemožní (nebo to spojení s KDU byla jen záminka, proč nedodržela sociální demokracie předvolební program?) splnit socialistům sliby.

Pokud však bude občanská podpora komunistů ve volbách stabilní, rozumný nástupce nešťastného Sobotky se s námi spojí. Jinak se socani znemožní ještě víc než se čeká v těchto volbách. Když měla ČSSD v roce 2002 možnost opřít se o naše hlasy (a měli by většinu 111 poslanců) Špidla dal přednost pravicovým stranám (lidovci, US-DEU), takže pak sociální demokracie u občanů klesla v oblibě.

Zkrátka. Dát hlas jiné straně znamená, pro levicově orientovaného občana, podpořit pravici. Přímo, nebo přes Špidlu, Grosse, Sobotku, či kdo tam přijde po něm.

Jak v ZO před volbami

Úterý, Březen 14th, 2017

Vycházíme ze skutečnosti, že počet členů strany sám o sobě nestačí, aby se náš program prosadil, takže musíme osobním přesvědčováním známých a sympatizantů získávat pro naše kandidáty širší podpor.

Je to o to důležitější, že většina veřejných sdělovacích prostředků nejen že naši stranu nepodpoří, ale dokonce často zkresluje skutečné chování jejich zastupitelů. Jeden z mnoha příkladů. KSČM již před časem předložila návrh zákona o daňové progresi. Vláda a parlamentní většina nepřipustily, aby se tento zákon projednal. Naproti tomu vstupují koaliční vládní strany do volební kampaně – s návrhem úpravy daní, ČSSD dokonce velmi blízkým tomu našemu, které nepodpořila. Přitom daňová progrese je prakticky ve všech úspěšných kapitalistických zemích využívána. Neznamená vlast ně nic jiného, než že ti občané a firmy, které jsem závislé na přípravě odborníků, na garanci klidného chodu ekonomiky a bezpečnosti při podnikání odvádějí na tyto i další věci procentuálně víc než pracující s malými či středními příjmy. Také více služeb státu využívají a jsou na nich takové firmy závislé.

Pochopitelně k tomu, abychom mohli program strany – nejen volební – prosazovat a objasňovat, musíme se s ním seznámit.

Základním zdrojem pro tuto kampaň budou materiály, které vydá strana ve třech variantách. Jedna, nejstručnější, bude k disposici všem rodinám (letáčky). Druhá bude stručně jednotlivé body programu objasňovat a třetí, ta by měla být pro naše členy hlavním zdrojem vědomostí o volebním programu, bude rozsáhlejší.

Druhým zásadním pramenem pro objasňování úmyslů a programu naší strany jsou samozřejmě stanovy strany. Ty má každý komunista (dostali jsme je s legitimacemi).

Připomeňme si základní teze:

 

Stanovy KSČM o programu strany hovoří takto: Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost rovnoprávných občanů, společnost hospodářsky a politicky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům.

 

Třetím významným pramenem jsou představy o socialismu pro XXI. Století. Tento materiál jako kdyby upadal v zapomenutí. Je však třeba si uvědomit několik zvláštností, které obsahuje proti předchozí etapě. Předpokládá mimo jiné uplatnění pluralitní demokracie, plurality vlastnictví výrobních prostředků (neplést s majetkem) a nové formy podílu pracujících na veřejném vlastnictví.

To a další představy je reakcí na vývoj a změny, k nimž došlo nejen od dob Marxe, Engelse a Lenina, ale především v poválečném období. Jeden příklad. V naprosté většině zemí byla nastolena jistá forma demokracie, což na jedné straně dává možnost lidu vyjádřit se k způsobu uplatňování vlády, na druhé straně předpokládá opozici k vládnoucí skupině. Dříve nebylo možné nedemokratické a monarchistické vlády tímto způsobem ohrozit a život pracující většiny byl velmi těžký. Proto byla forma ozbrojené revoluce považována za jedině možnou. Je jasné, že ve formě, jak je demokracie uplatňována i u nás, mají vždy výraznou výhodu strany zastupující bohaté, zvláště když mají v rukou média. Současně tříštění voličů do mnoha stran s nekomplexním programem významně znesnadňuje komunistům výrazněji se prosadit. Na druhé straně by však jakýkoli pokus o ozbrojené povstání byl nesmyslným, pokud by za nim nestála většina obyvatel, jak tomu bylo po roce 1917. Proto tehdy VŠR nejen zvítězila, ale dokázala přemoci ozbrojený a zahraničím významně – i vojenskou intervencí – podporovaný odpor bělogvardějských vojsk.

Naděje socialismu je v zasvěcené kritice kapitalistického vykořisťovatelského systému a získání významné části veřejnosti pro změnu.

Tak tedy, jak v nastávající volební kampani:

  1. Každý náš člen by se měl seznámit pokud neodebírá Haló noviny, alespoň s uvedenými materiály. Můžeme rovněž využívat informace, které máme k dispozici v Zpravodaji OV a na internetu. Ten máme možnost všichni nejen pročíst, ale dál jej využívat v diskusích se sympatizanty.
  2. Je zbytečné ztrácet síly se zásadními odpůrci socialismu, avšak vystoupí-li v diskusi s pravicovými a protisocialistickými názory, nebát e proti nim argumentovat.
  3. Vznikne-li nějaká nejasnost, potřeba upřesnění volebního programu, obraťme se na členy výboru ZO KSČM případně OV.
  4. Narazíme-li při svých diskusích s občany na problém, na nějž bychom měli i po volbách reagovat, informovat o tom členy našeho výboru.
  5. I když vývěsní skříňky nesehrávají v současné době významnou úlohu jako před desítkami roků, přece jen bychom měli sledovat informace, které obsahují. Je to jedna z cest rychlého předání informace nejen našim členům, ale i veřejnosti.
  6. Před volbami si promluvme s každým známým, který má k potřebám společnosti podobný přístup, jako komunisté, abychom jej získali k volební podpoře naší kandidátky.
  7. Rovněž lze doporučit, abychom při cestě k volbám přibrali své přátele, sympatizanty, což může podpořit jejich rozhodnutí k volbám vůbec jít.

 

Upozornění

Úterý, Březen 7th, 2017

Dr. Václav Šůstek vydal další knihu. Tentokrát se zaměřil na období německé okupace a na průběh osvobozování Československa.

Právě období protektorátu bývá v posledních desetiletích u nás opomíjeno, jako kdyby šlo jen o nějakou epizodu, ne o boj za zachování našich národů. Řada publikovaných informací starším připomene krutost prožité války, mladším ukáže, z jakých kořenů vyrůstalo postupimské rozhodnutí vítězných mocností – USA, SSSR a GB – o vysídlení německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska. Toto rozhodnutí bylo vyvoláno snahou, aby se nemohla opakovat situace z obou světových válek, kdy národnostní menšiny – zvláště německé – byly zneužívány ke zdůvodnění německé agresivity.

V této edici vyšly tyto svazky: Václava Šůstka:

Historie soužití Čechu s Němci v českých zemích a na Vyškovsku (2004)

Náboženství I (2008)

Náboženství II (2008)

1968 – mýta a fakta (2009)

Nacistické válečné zločiny a Katyňský případ (2009)

Příčiny rozpadu SSSR a socialist. Soustavy v Evropě (2010)

Historie zrady (2011)

1938 – 39 Likvidace ČSR fašistickým Německem (2012)

Velká vlastenecká válka Sovětského svazu (2015)

Osvobození ČSR z fašistické okupace (2017)

Knihy Milana Konvaliny:

Polistopadové panoptikum (1999)

Polistopadové panoptikum II (2014)

Zájemci o knihu se mohou obrátit na OV KSČM ve Vyškově, nejlépe prostřednictvím své či blízké základní organizace.

 

Význam pravidelných schůzí

Sobota, Listopad 12th, 2016

Bývali jsme dříve zvyklí, že základní organizace měla zpracovaný celoroční plán činnosti, v němž byly stanoveny termíny předpokládané schůzí členských i pravidelné schůze výboru s vymezením hlavních projednávaných otázek. Protože v poslední době došlo k značnému rozvolnění v některých organizacích, dostala se na pořad otázka, zda pravidelné schůze plánovat či schůzi svolávat tak říkajíc podle potřeby.

A právě v tom je ten háček. Kdy má organizace potřebu se sejít? Jen třeba v případě přípravy voleb či připomínky nějakých významných událostí? Naopak, zejména výbor by se měl setkávat pravidelně už proto, že v okruhu působnosti ZO příležitostně vznikají otázky, problémy a situace, na které mají komunisté reagovat. Někdy jen posouzením, co doporučit zástupcům zvoleným do obecního zastupitelstva, jindy vzhledem k ujednocení stanoviska komunistů a možnosti seznamovat s ním naše stoupence a veřejnost vůbec.

Ne bezvýznamným posláním výborové i členské schůze je setkávání komunistů a případně sympatizantů. Někdy se odmítá jakási vnitroorganizační (vnitrostranická) propagace, jako nežádoucí či zbytečné přesvědčování přesvědčených. Já bych ale oponoval. Naše schůze nemusí a nemá být přesvědčováním přesvědčených, ale ujednocováním, upřesňováním názorů a postojů, ale především poskytováním členům významných informací, které veřejná sdělovadla často zkreslují či zatajují. Souběžně pak orientací na hlavní úkoly, které před námi stojí.

Nepravidelnost setkávání komunistů je fází uhasínání naší aktivity, setkávání je jakýmsi doplňováním energie.

VŘSR

Neděle, Listopad 6th, 2016

Pokud dnes někdo připomene dávné výročí říjnové socialistické revoluce v Rusku, bude jistě zdůrazňovat hlavně některé stinné stránky důsledků revoluce.

Nikdo však nemůže popřít, že k revoluci došlo po faktickém zhroucení carského sytému, kdy ani prozatímní Kerentského vláda nebyla schopna a snad ani ochotna splnit potřeby ruských občanů o míru a klidu na práci.

Mně však toto výročí připomíná ještě také některé problémy někdejší propagandy komunistické strany. Uvedu jeden příklad za všechny. U nás se po válce vžil zlozvyk, všechny úspěchy odvozovat od říjnové revoluce podobně, jako dnes od ní odvozují všechny problémy, zatímco listopadový převrat jako kdyby přinesl zhmotněné dobro. Mimo jiné mne kdysi zaskočil kamarád otázkou: „Říká se, že bez říjnové revoluce by nebylo Československa. Můžeš mi to vysvětlit?“

Nemohl jsem. Přesněji řečeno celá tato teze byla vyhlašována jako axiom, tedy to, co je jasné a není třeba dokazovat.

Teprve v posledních letech, kdy každý hledáme vysvětlení historických změn, jak umíme, jsem pochopil, že vliv socialistické revoluce v carském Rusku se jistým způsobem promítl i do rozpadu RU monarchie.

Jen dílčím vlivem. Rozhodující byla jistě neochota Čechů a Slováků, Poláků, Maďarů či národů pozdější Jugoslávie dále se podřizovat polofeudálnímu státu a rakouskému císaři. Protože však v závěru první světové války byla téměř v celé Evropě revoluční situace a možnost socialistického převratu na spadnutí (viz Maďarská republika rad, viz povstání v Německu…), bylo poskytnutí národní samostatnosti řadě zemí cestou, která část revolučních snah překlenula nespornou radostí nad národním osvobozením. Nebezpečí, že zachování RU monarchie by mohlo vést k podobnému vývoji jako v carském Rusku jistě mohlo být jedním z důvodů, proč svobodu pro národní státy (vhodnou ovšem i z jiných hledisek) poskytnout.

Měli bychom naši propagační práci formulovat podobně srozumitelně a ne jen v zjednodušujících heslech. Ne sice mnohomluvně, ale jednoznačně.

Doporučení

Neděle, Srpen 21st, 2016

Doporučuji přečíst zajímavý článek na následující adrese:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Josef-Skala-Ritualy-kolem-srpna-68-dnesni-garnitura-prekrikuje-sva-vlastni-fiaska-a-spoluvinu-za-intervence-a-okupace-majici-na-svedomi-miliony-zivotu-449947

O někdejších komunistech

Sobota, Květen 21st, 2016

K působení komunistické strany ve vedení našeho státu lze mít řadu oprávněných výhrad. V takových případech je na místě otázka, proč se členové strany proti podobnému nesprávnému jednání nepostavili. Pokud ovšem máme na mysli chybná opatření, která nebyla v souladu s cílem a politikou budování socialismu. Dnes je zamlčováno, že etapa socialistické výstavby měla řadu kladných a prospěšných výsledků. I současné zdravotnictví, školství, bytová kultura širokých vrstev a další jsou jen dalším pokračováním (někdy krokem zpět) dřívějších výdobytků.

Zvláštním problémem by bylo studium příčin, proč k deformaci komunistických zásad docházelo.

Takže důvody, proč se komunisté proti chybám dostatečně neohradili vidím v zásadě tři:

Mnozí členové strany se kriticky dívali na to či ono opatření, ale nepostavili se proti straně, protože měli oprávněné obavy, že by nápravě nepomohli, ale podpořili by protisocialistické síly vnitřní a především ty ze zahraničí. Zkrátka obávali se restaurace kapitalismu.

Někteří členové považovali i tvrdá opatření za spravedlivá, nebo nepostřehli nebezpečí, které z chybných závěrů právě pro socialismus hrozí.

Nu a třetí skupina komunistů? Ti se do strany vetřeli ne proto, že její politiku chtěli podpořit, ale aby měli snazší přístup k funkcím, případně ke korýtkům. Právě tito po roce 89 tak ochotně a mnohdy iniciativně odkládali s komunistickou průkazkou i svou morálku a někdejší sliby a přísahy věrnosti. Najdeme je vesměs v nových, úspěšných stranách a – často i funkcích. Právě tato skupina nadělala socialistickému systému nejvíce škod. Svou prolhaností tehdy a bezohledností a bezzásadovostí dnes.

Jak trochu ironicky konstatoval nedávno i Miloš Zeman: „Stalin měl pravdu, když tvrdil, že kádry rozhodují vše.“ Právě ty kádry, které se sice prokazovaly rudou knížkou, ale ne přesvědčením a snahou zajistit rozvoj socialistické společnosti, rozhodly o rozpadu socialistické společnosti v Evropě. Zápotocký v roce 1948 konstatoval: „Socialismus mohou porazit jen naše chyby.“ Měl plnou pravdu, byť k těm našim chybám přispívalo také neutuchající nepřátelské úsilí z kapitalistického světa.

Skuteční komunisté poctivě pracovali, bezpracně nebohatli ani do listopadu 1989, ani po něm.

Snaha škodit mlčením?

Středa, Duben 6th, 2016

Vážení příznivci a obdivovatelé KSČM,

V posledních dnech a týdnech se zastupitelé za KSČM setkávají s nerovným přístupem ze strany Vyškovské TV, s.r.o., která pro město Vyškov vytváří a vysílá zpravodajství ve formě reportáží.

Například ve vysílání v 11. týdnu 2016 se objevila reportáž (http://www.vyskovskatv.cz/videoarchiv/rok-2016/) redaktorů Jiřího Dokulila a Alexandra Nováka, kde se redaktor Jiří Dokulil, v čase záznamu 03:31 až 03:42, táže 1.místostarosty města Vyškov Břetislava Usnula na problémy s křižovatkou ve Vyškově na „Kozině“ a konstatuje: „Na zastupitelstvu se hovořilo o problému s vodorovným dopravním značením na sídlišti Víta Nejedlého“. Nutno podotknout, že o tomto tématu se na zasedání Zastupitelstva opravdu hovořilo, jak říká redaktor Dokulil, ale na popud zastupitele za KSČM Petra Nováčka. Tento fakt ale již byl zmíněným redaktorem rychle zapomenut, přestože reportáž vznikala bezprostředně po zasedání městských zastupitelů.

Již dříve bylo ze strany redaktorů výše uvedené právnické osoby opomenuto aktivní jednání zastupitele za KSČM Ing. Dr. Jana Procházky, který vedení města Vyškova upozornil (http://www.vyskovskatv.cz/zastupitelstvo-mesta-vyskova/), v čase záznamu 1:12:12 až 1:14:28 při mimořádném zasedání Zastupitelstva města Vyškova ze dne 19.10.2015 na nevyhovující stav parkování vozidel na sídlišti Víta Nejedlého z důvodu nárůstu vojenských rekrutů v kasárnách. V reportáži v 5. týdnu (http://www.vyskovskatv.cz/videoarchiv/rok-2016/) v čase reportáže 0:23 až 3:53 s názvem „Parkování ve Vyškově“ opět Jiří Dokulil opět poukazuje na problémové parkování na uvedeném sídlišti. Nutno dodat, že na problém poukázal zastupitel za KSČM Dr. Ing. Jan Procházka, ale tento fakt byl opět nezmíněn.

Klub vyškovských zastupitelů za KSČM.